Ač chcete nebo ne, žijeme ve světě, který je posedlý výsledky. Ve škole nás tlačili k lepším známkám, abychom stoupali po umělém žebříčků, který odráží naše výsledky v testech. V práci je výkonnost založena na dosahování konkrétních cílů, někdy pojmenovaných jako OKR (Objectives and Key Results).

V západní společnosti je úspěch (často) definován tím, jak naší kolegové hodnotí naše výsledky. Ale co když vás tato definice úplně nebere? Co když jste trochu ztraceni a chcete si najít svou cestu?

Při čtení o Kjúdó, japonském bojovém umění lukostřelby, jsem narazil na zajímavou filozofii a propojení s pracovní sférou. V kjúdó záleží více na samotném umu míření (anglicky výřečnější „aim“) než na cíli. Úspěchem je zde samotný proces.

Rozdíl mezi cíli a uměním mířit

Při troše nepozornosti máme tendence zaměňovat cíl a směr, resp. způsob míření. Přitom oba pojmy mají naprosto odlišné definice. Zmiňovaná lukostřelba je však dokonalou metaforou a výborně nám poslouží pro pochopení rozdílu mezi cílem a uměním mířit. Dočetl jsem se totiž o příběhu německého profesora, který se zamiloval do tohoto bojového umění.

Eugen Herrigel (1884-1955) se ve 20. letech 19. století přestěhoval Japonska, aby zde vyučoval filozofii. Mimochodem jeho nejvýznamnější dílo Zen in the Art of Archery patří mezi nejvlivnější psaná díla o Zenu v evropském jazyce. Aby toto dílo mohl sepsat, rozhodl se pro lepší pochopení japonské kultury parktikovat kjúdó. Měl to štěstí, že byl veden legendárním lukostřelcem jménem Kenzō Awa, kterému se přezdívalo muž „sto ran, sto terčů“.

Eugen měl pocit, že trénink nikam nevede a po měsících tréninku stále míjel cíl. Začal si stěžovat na nedostatečný pokrok, načež mu lukostřelecký mistr odpověděl: „Čím urputněji se budeš snažit střílet šíp tak, aby zasáhl cíl, tím menší je šance, že se ti to podaří.

Místo toho jej mistr vybídl, aby zapomněl na cíl a soustředil na se způsob jakým míří – tedy jak drží luk, v jaké pozici má nohy, jak dýchá při vypouštění šípu.

V životě, stejně jako v lukostřelbě je cílem určitý terč, kterého chceme dosáhnout. Zatímco míření je jen směr, který jsme si vytyčili pro dosažení toho terče, resp. cíle. Cíl nás fixuje pouze na cílovou čáru, zatímco míření bere v úvahu i trajektorii. Když se soustředíme na naše míření, proces se stává cílem. A je pravděpodobnější, že svého cíle dosáhneme pokud budeme plně uvědomovat a soustředit se na způsob jakým míříme.

Jak říká James Clear: „Nezáleží na terči. Nezáleží na cíli. Záleží na způsobu, jakým se k cíli blížíme. Všechno je o míření.“

Jak definovat své směřování

„Dobrý lukostřelec se nepozná podle šípů, ale podle způsobu míření.“

Pominout výsledky neznamená vzdát se svých ambicí. Soustředění na vlastní způsob míření je jen malá změna, díky které se vyhnete iluzi o tom, že jakmile dosáhnete cílů, budete trvale uspokojeni. Angličtina má pro tento jev jednoduchý výraz – arrival fallacy.

Když se zaměříme na své vlastní míření, nikoliv na finální výstupy a cíle, naučíme se brát běžné dny tak, že samotný proces je onen úspěch. Postupně se může stát natolik naplňující, že nebude úplně záležet na tom, zda někdy dosáhneme (hypotetické) cílové čáry. Úspěchem je radost z procesu.

Nicméně všichni jsme tak dobře vytrénování k posedlosti výsledky, že může být docela obtížné ze dne na den změnit způsob, jakým směřujeme svou energii a pozornost. Tyto hluboce zakořeněné vzorce nám může pomoci rozplétat metakognice („myšlení o myšlení“).

Dotazník pro seberflexi AIMS je jednoduché myšlenkové cvičení, které vám může pomoci vymanit se z „cílového fěťáctví“ a místo toho vám pomůže zaměřit se na lepší způsob míření.

Potřebujete k tomu jen tužku, papír a doporučuji i stopky, které nastavte na půl hodiny.

Pokud máte zájem o podrobnější verzi nebo komentář k jednotlivým tématům napište mi.

1. Aspiration (Aspirace)

Abyste se znovu zaměřili na vnitřní motivaci, v první části se zkuste znovu spojit se svými sny.

– Čím jste chtěli být, když jste byli malí?
– Jaké zážitky vám přišly úžasné?
– Co byste se chtěli naučit?
– Na jakých projektech jste v minulosti rádi pracovali?
– Na co se v budoucnosti nejvíce těšíte?

2. Implementation (Implementace)

Druhá část dotazníku se týká procesu směřování a vašim aspiracím. Chvíle, kdy zapomenete na výsledek a místo toho si užíváte cestu.

– Jak podle vás vypadá ideální den?
– Jaké závazky byste rádi odmítli, kdybyste mohli?
– Co vás nejvíce nabíjí energií?
– Kterým lidem důvěřujete nejvíce? Na koho se můžete spolehnout, že vás podpoří?
– Jaké věci byste dělali, kdybyste se bezpodmínečně podporovali?

3. Metacognition (Metakognice)

Ve třetí části dotazníku se zamyslete, jak se můžete vyhnout žití „na autopilota“. Přemýšlejte jak můžete sledovat svůj pokrok a kde hledat potřebnou pomoc, když budete zaseknutí.

– Jakým způsobem nejraději přemýšlíte?
– Jaké jsou vaše oblíbené nástroje pro sebereflexi?
– Kde nebo u koho hledáte radu, když se cítíte zaseknutí?

4. Success (Úspěch)

Poslední část vychází z vašich předchozích odpovědí. Podívejte se na to, co jste napsali v každé odpovídající části, a doplňte následující věty:

– V budoucnu bych chtěl/a…
– Svůj čas, energii a pozornost budu směřovat k těmto záměrům tak, že…
– Budu pravidelně reflektovat své pokroky tím, že…
– Úspěch pro mě znamená…

To je vše. Jednoduchý způsob, jak přehodnotit svůj vztah k ambicím tím, že se zaměříte spíše na trajektorii než na cílovou rovinku. Věřím, že je to také příjemný způsob, jak si připomenout některé své zážitky a nadchnout se pro budoucnost.

Marcel Staviany

3. 11. 2022

Miluji rozvoj a pohyb. Chci propojovat lidi s citem pro rozvoj, umění a detail. Vytvořit „armádu novodobých rytířů“. Proto jsem lektor pohybových dovedností, školím a trénuji manažerské dovednosti a osobní produktivitu.

Přidej komentář